Politika:umění možného...Nebo snad nemožného?

Často jsme současnými politiky chlácholeni pragmatickým tvrzením, že politika "pouhým" uměním možného. To tedy skutečně můžeme sledovat každodenně v přímém přenosu. Zejména pokud se pod touto definicí myslí umění spekulací, kalkulací, lží, intrik, tajných dohod a pragmatického manévrování.

A není to pouze o nejvyšších patrech politiky. Stačí sledovat dění na komunální úrovni, kde čtyři měsíce po volbách řada samospráv primárně řeší obsazování dobře placených míst v samosprávách a dozorčích radách bez patřičné odpovědnosti. Velmi často v přímé vazbě na prokázané podvody už před samotnými volbami - viz tady, tady, tady nebo tady. A jeden aktuální odstrašující příklad ze statutárního města, které na krátký čas opanovalo jisté hnutí slibujícího lepší zítřky - viz tady. Následovaný ve velmi krátké době druhou ostudou ze stejných řad - viz tady. Je nezbytné odevzdaně čekat na ostudy další?

Podobně ostudné scénáře jenom pár měsíců po volbách zákonitě pouze přispějí k jedinému: dalšímu růstu nedůvěry a v konečném důsledku k dalšímu rozkladu společnosti. Zejména pokud se jedná o hnutí, které svým voličům svatosvatě přesvědčovalo hesly typu "měníme politickou scénu a inspirujeme ostatní politiky..."

Přes tyto úlety je stále potřeba opakovat, že politika může a měla by být především uměním "nemožného". Totiž uměním udělat lepšími sebe i okolní svět. Musíme samozřejmě začít všichni u sebe. Jenom to nás opravňuje vyžadovat totéž od samotných politických stran a nových hnutí. Tam se ale také musí najít odvážní lidé (běžní členové nebo sympatizanti), kteří nepodlehnou klamu, že pro tentokrát ještě z taktických důvodů přimhouří oko...

K jednomu takovému podivnému přimhouření se opět schyluje na blížícím se krajském sněmu hnutí ANO v Ostravě, na kterém se budou snažit udržet na svých postech funkcionáři, přímo odpovědni za výše zmíněné ostudy. Někteří z nich dokonce projevují ambici postoupit na další stupínek v hiearchii hnutí - přímo do předsednictva hnutí.

Po všech těch kotrmelcích v posledních dnech a týdnech je už velmi nedůvěryhodné stále se jenom vymlouvat na nějaké selhání jednotlivců. Výmluvy už nepomohou. Nastal čas rázně konat. Další odklady a pragmatické taktizování už pro dané hnutí mohou být poslední, zbytečné a zejména potvrzující pravé, ne zcela ušlechtilé motivy svého vzniku. To by byla docela velká škoda...