Premiér Andrej Babiš hodnotí dojednané pozice ČR na summitu Evropské unie velmi pozitivně. Podařilo se dojednat „dáreček“ ve výši 1,55 mld. Euro.
Ještě nedávno se český premiér rozhořčeně a velmi kriticky vyjadřoval k návrhu Francie a Německa na evropský záchranný program po pandemii koronaviru a označil ho za naprosto nepřijatelný (zdroj tady).
Není moc překvapivé, že na rozdíl plamenných řečí o rozhazovačné EU pro domácí publikum byl premiér Andrej Babiš na zmíněném summitu jako beránek. Spokojil se s hokynářským přístupem, standardně doprovozeným sebechválou o tom, jak se podařilo vyjednat jeden z nejlepších dárečků (zdroj tady).
Mnohem důležitější než pofidérní radost nad „dárečky“ by měla být ambice naší přímé účasti na debatě o tom, jak vlastně bude záchranný fond reálně fungovat, jaká pravidla pro čerpání budou nastavená, jak nejlépe využít dohodnuté finanční prostředky pro skutečně efektivní investice nejenom v naší zemi. A není to o tom, že jsme malá země, která nemůže nic prosadit. Kupříkladu lotyšský premiér (počtem obyvatel pětkrát menší země než ČR) Krišjanis Karinš vedl na summitu přímá jednání s největšími hráči (zdroj tady).
K čemu je nám skvělá jazyková vybavenost premiéra, když se na podobných akcích spokojí pouze s kupeckým handrkováním v podstatě o "drobné"? Když se z jakýchkoliv důvodů nechce, neumí nebo prostě s ohledem na svoji pověst není schopen účastnit debat, které rozhodují o budoucnosti Evropy? Radovat se ze "skvělých dárečků" je v širších souvislostech dětinské. Navíc rezignace na skutečné partnerství naši zemi může postupně vést do izolace.
Těžko si představit, že jsme horší než třeba Lotyšsko. Naopak. Jsme schopný národ. Jen nám prostě vládnou nemehla...
