Nechybí nám vize, chybí nám umění naslouchat

Jedním z bodů středeční návštěvy prezidenta Miloše Zemana ve štrasburském sídle Evropského parlamentu bylo i přestřižení pásky nad modelem kanálu Dunaj–Odra–Labe. Tento megalomanský projekt do značné míry odhaluje skutečný současný obraz uvažování řady našich politiků. 

Není cílem tohoto blogu rozebírat argumenty pro a proti v daném projektu. To už opakovaně a velmi fundovaně učinili mnohem povolanější – viz například poslední článek na iDNES -zdroj  tady. Úvaha je spíše zaměřena na otázku, zda bychom se místo úporného hledání a ještě úpornějšího prosazování vizí neměli více zaměřit na naše ostatní smysly. Třeba na sluch. Vize, nejenom o budoucnosti naší země, jsou jistě potřebné. Žijeme ve svobodné zemi, kde si každý může prosazovat tu svoji. Odvrácenou stranou této velké vymoženosti je fakt, že se jedná velmi často o vymoženost "hluchých", kteří doufají, že se jim dříve nebo později podaří přesvědčit druhou stranu o své pravdě. Vymoženost se tak redukuje na úporný boj, ve kterém je případné naslouchání vnímáno jako slabost. 

Kromě samotného prezidentského projevu a zmíněného stříhání pásky stojí v této souvislosti za zmínku i následná (předvolební) debata našich europoslanců, kteří velmi názorně ukázali, jak zvládají zmíněné umění naslouchat - zdroj tady. Až na jednu vyjímku (ta paradoxně do europarlamentu už nekandiduje) to byla přehlídka arogance, skákání si do řečí, nic neříkajících frází, vzájemného obviňování a v mnoha případech prokazatelných lží. Prostě ukázka boje s jediným cílem - ukázat českému voliči, co všechno je v EU špatně, jak jim nikdo v EP nenaslouchá, jak by to oni dělali lépe... A to by podle logiky těchto velkohubých bojovníků měl být dostatečný argument pro jejich znovuzvolení?

Nezbývá než doufat, že se lidé nenechají donekonečna ohlupovat podobnými partajními matadory, kteří opakovaně a dlouhodobě potvrzují, že nemají co nabídnout v české politice, natož v EP. Odevzdat hlas těmto a jim podobným "profesionálům" znamená potvrdit a schválit jejich způsob hájení našich národních zájmů. Řada z nich sedí 10 let v EP a dnes se na poslední chvíli (překvapivě před volbami) farizejsky bijí v prsa a drze křičí, že je třeba zastavit "takovou tu vlnu zeleného šílení".

Ano, zcela jistě to je potřeba udělat. Ale nemohou to udělat profláklí partajní funkcionáři, jejichž  straničtí kolegové v Parlamentu ČR zcela názorně Evropě předvedli, jak z dobré myšlenky v zájmu malých střešních instalací rozjeli "megabyznys" (velmi často na orné půdě) pro vyvolené. Stačí nahlédnout do seznamu licencí, kdo ty největší FVE fakticky vlastní. Tento typicky český "příspěvek" k evropské energetické strategii v podobě dobývání renty nás stojí 44 miliard, které zaplatíme ze státního rozpočtu na podpory, ale také jako odběratelé a na drahou energii oprávněně naříkající podniky. Dnes paradoxně slouží tato  naše smutná česká "solar-story" k získávání volebních hlasů těm, kteří to všechno mají na svědomí. Řada z nich beze studu vyvolává zprofanovaná hesla - "zvolte mě a já nepřipustím, aby se Česká republika rozpustila jako pověstná kostka cukru v eurounijním moři". Jak typické a smutné zároveň pro naši zemi.

Další perlou v arzenálu slibů těchto "obhájců" českých národních zájmů je rušení sídla europarlamentu ve Štrasburku - zdroj tady. Jejich dosavadní snaha v této oblasti má drobný háček - nikdo jim v tomto spravedlivém boji za těch uplynulých 10 let v EP nenaslouchal a stále nenaslouchá. Světe div se! Nikdo jim nenaslouchá!!! Rozhodně nemám v úmyslu obhajovat nemalé výdaje za nesmyslné pendlování EP mezi Bruselem a Štrasburkem. Chci jen poukázat na to, že takový ublížený europoslanec vědomě a účelově lže svým spoluobčanům. Nejenom proto, že si velmi dobře uvědomuje, že s tím nemá šanci nic udělat, jelikož EP v této záležitosti nemá žádnou pravomoc. Mnohem horší než tato lež je ale fakt, že není schopen pochopit prostou logiku selského rozumu: Jak chce, aby mu bylo nasloucháno v jeho možná někdy oprávněné argumentaci, když svoje smysly omezuje pouze na svůj dunivý a arogantní hlas? A když už ani dunivý hlas nepomáhá, obleče si takový zoufalec bílé tričko s výrazným nápisem na hrudi "Mé srdce patří Česku" a bezostyšně využije přímého přenosu z proslovu prezidenta republiky, aby vyslal svým voličům takřka disidentský vzkaz o tom, jak strašně v tom EP trpí. Nicméně přes všechno příkoří velmi, velmi touží po tom, aby v tom "trápení" za sice nenáviděnou, ale vydatnou euroměnu mohl pokračovat dalších pět let. 

Možná se nám nelíbí řada věcí na  EU. Ale určitě bychom se neměli nechat tahat za nos politiky, kteří měli dostatek času ukázat svoje schopnosti. Před tím, než začneme rozhořčeně nadávat na Brusel, měli bychom důkladně přemýšlet o tom, komu dáme svůj hlas v nadcházejících volbách do Evropského parlamentu. Kromě odborné a jazykové kompetence bychom se také možná měli pečlivěji zajímat o to, zda náš kandidát/kandidátka disponuje schopností naslouchat druhým. Samozřejmě se také můžeme na celé volby do EP vykašlat a vůbec se nezatěžovat nějakým výběrem našich zástupců. Žijeme přece ve svobodné zemi a můžeme zůstat jenom u toho nadávání...