.......Pane autore Vám a všem s Vámi souhlasícími, doporučuji přečíst dnešní blog pana Libora Čermáka! Možná....změníte názor!

Copak se od něj dozvíme? Dejte odkaz.

Naprostý nesmysl, žádný byznysmen se zkušenostmi v této oblasti takto neuvažuje..

Tato doba svatořečí selský rozum. Sedlák, který by si ale půjčoval víc než sklidí by asi brzo prodělal statek.

Nejsem ekonom, jen by mne zajímalo kolik na úrocích z našeho dluhu vydělávají které banky.

Deficitní financování vlád ušlo dlouhou cestu. Od nutnosti (a určité výjimečnosti) vládních výdajů v době závažné krize přes „běžný stav“ v padesátých a šedesátých letech, kdy byly deficity rozpočtů umořovány díky vysokému růstu, až po dnešní stav. Není asi nutné zdůrazňovat, že za současného chabého růstu (stagnace) vyspělých zemí je představa snižování dluhu tragikomická, končí ekonomickým propadem a ještě vyššími dluhy v poměru k HDP.

Mezi hospodařením rodiny, firmy a státu jsou docela významné rozdíly.

Pokud šetří firma nebo rodina, může to být přínosné.

Pokud to udělá stát, je to zhoubné, protože na rozdíl od rodiny nebo firmy dokáže změnit celé ekonomické prostředí.

Paradox spořivosti, která k úsporám nevede byl skvěle popsán již v roce 1936 ve Všeobecné teorii zaměstnanosti, úroku a peněz J.M.Keynese.

Pravdivost a platnost tohoto paradoxu nám - bohužel - potvrdil i ministr Kalousek, který nesmyslnými škrty ponořil ČR do opakovaných recesí v době, kdy okolní státy měly recesi už za sebou.

Ale těžko se zlobit na něj, že tuto, dnes již více než 80 let starou knihu nezná, když ji neznají nebo nechápou ani paní kancléřka Merkelová a její ministr financí Schauble.

Nám stačí si pamatovat, že šetření státu se nevyplácí a že státy dluhy nesplácejí. Ty hrnou před sebou a platí jen úroky z nich.

Vidím, že mýtus spoření jako univerzální ctnosti - bez ohledu na to, jestli se pohybujeme v mikro- nebo makroekonomické oblasti - má velkou podporu nejen u německých politiků (s vyprávěními paní kancléřky o ctnostech švábské hospodyňky), ale i tady na blogu.

Další věc, kterou je třeba brát v úvahu je i soukromé zadlužení a raději sledovat celkový dluh.

Ze soukromého dluhu se totiž snadno stane dluh veřejný - jak ukazuje např. záchrana bankovního sektoru v Irsku, Španělsku, USA i jinde. V minulosti i před rokem 2008 u nás. A ten soukromý bankovní sektor ho nikdy splácet nebude.

Ale moji milí, todle všecko jste přeci věděli, už když jste si ho volili...

Pořád jsou jeho "deficity" o řád nižší než jeho předchůdců. Krom toho se řídí zásadou, kdo se povyšuje... Líp vypadá, když do plánu dá schodek a skončí s vyrovnaným nebo přebytkovým rozpočtem, než naopak.

A znáte někoho lepšího?

K Babišovi jako ministru financí nemám zásadní připomínky.

Nebo to řeknu jinak - měli jsme už horší.