Kam kráčíš ostravské ANO? Díl druhý: Delfín v Ostravici...

V rámci   sestavování   kandidátky   v   největším   ostravském  obvodu  mi  utkvěl v  paměti jeden  zajímavý rozhovor s úspěšným podnikatelem. Na schůzku  dorazil  přímo  z  golfu. Po krátkém představení mi  ten  člověk dlouze vykládal  o  tom, jak  strašná špína je ta komunální politika. Když  přišla  řeč  na  případné  zapojení  do  komunální  politiky a postavení na kandidátce, k mému velkému překvapení prohlásil, že by možná zájem měl.

Tedy zájem o tu špinavou komunální politiku. Ale výhradně o čelní pozici na kandidátce. Maximálně tak do pátého místa. Na dotaz k jeho dosavadní zkušenosti v komunální politice, případně na oblasti, kterým by se byl ochoten a schopen věnovat s ohledem na jeho odbornost, přišla opět překvapivě otevřená reakce: "Je mi to úplně jedno, hlavně abych figuroval na čele kandidátky".  Velmi rychle jsem tehdy debatu ukončil. Potenciální kandidát odešel rozčarován a s nepořízenou. Bohužel s odstupem času jsem zjistil, kým, proč a s jakou motivací mi tento člověk byl doporučen jako "vhodný kandidát".

Jak je patrné z uvedeného příběhu, měl jsem naprostou volnost v rozhodování o složení kandidátky. Tedy volnost až na dva případy - Lukáše Krále (byla o něm řeč v minulém díle a bude i v dalších) a jistého Vladislava Kovala. Tento člověk o sobě všude prohlašoval (a obávám se, že stále ještě prohlašuje), že má pověření od samotného Babiše, aby to tady v Ostravě dal "do pořádku". Jak jsem se později dozvěděl, byl samotným Babišem z pozice hlavního manažera hnutí odvolán pro tzv. chybu lidského faktoru. Diplomaticky napsáno...

Původní Kovalova myšlenka spočívala v tom, že bych mu pomohl se sestavením kandidátky v největším ostravském obvodu - na Jihu. Sám by se údajně rád soustředil na sestavení magistrátní kandidátky (v následujících dílech čtenář může posoudit skutečné pracovní výsledky tohoto "zachránce"). S ohledem na moje dosavadní aktivity v rámci kampaně do EP mi tento návrh připadal logický a neměl jsem důvod odmítnout. V dobré víře, že druhá strana dostojí svému slibu, jsem se pustil do práce.

Za dobu naší spolupráce Koval vykonal dvě věci: první byly opakované obecné floskule na téma jak financovat a vyhrát volby. Druhým "výkonem" byla účelová změna trvalého bydliště, aby mohl v tomto obvodě vůbec kandidovat. Spíše ovšem spatříte delfína v Ostravici než Vladislava Kovala na jeho "trvalé" adrese v obvodu Ostrava-Jih. Místní funkcionáři obhajují tento drobný podvůdek Babišova ostravského "spasitele" za nutnou úlitbu politickým bohům s ohledem na smutný fakt, že ve stotisícovém ostravském obvodu byl tou dobou výskyt členů hnutí ANO na stejné úrovni jako u zmíněných delfínů v Ostravici.

Tou dobou tam žil jediný. Myslím tím člena hnutí ANO se skutečným trvalým pobytem. O tomto člověku se ale krajská manažerka hnutí ANO zmínila, že je to totální magor. Zcela výjimečně jsem s ní souhlasil, a když jsem položil naivní dotaz, proč tedy „magora“ do svých řad přijímali, nastalo ticho. Podobných nejasností a následných nepříjemných otázek z mojí strany začalo přibývat. Pomalu se nade mnou začaly stahovat těžké mraky. Ještě než zahřmělo a udeřilo, měl jsem to štěstí zažít i několik slunnějších období.

Za velmi pozitivní a tvůrčí období považuji dobu, kdy jsem měl možnost vést debaty s potenciálními kandidáty. Využil jsem databáze hnutí ANO a postupně oslovil cca 100 sympatizantů hnutí, kteří bydleli v tomto obvodu. Následovalo přibližně 70 osobních setkání s lidmi, kteří projevili zájem o spolupráci a účast na kandidátce. Na každou schůzku jsem se pečlivě připravil s přihlédnutím k předem vyžádanému životopisu. Probírali jsme konkrétní okruhy komunální politiky a rozhovor vždy směřoval k tomu, abychom společně našli vhodnou oblast pro každého zájemce o kandidaturu. Diskutoval se například rozpočet obce, komunální služby, bytová a sociální politika, doprava, bezpečnost a v neposlední řadě chod samotného úřadu.

Tyto pracovní debaty byly velmi užitečné jak pro mě (až na vzácné výjimky popsané v úvodu)  k sestavení pořadí na kandidátce, tak pro druhou stranu, která si ujasnila, co by práce v komunální politice mohla obnášet. Měl jsem tu čest potkat řadu velmi zajímavých a upřímných lidí, kteří později obětavě pracovali na volebním programu bez ohledu na umístění na kandidátce. Po tříměsíční práci jsem měl kandidátku hotovou. U kandidátů v první patnáctce jsem byl po opakovaných pracovních setkáních přesvědčen o správnosti volby. Tedy až na dvě "dosazené" výjimky.

Konkrétní důvody, které mě vedly ke snaze odvolat oba pány z kandidátky, popíšu v samostatných blozích. V reakci na tento krok se do hry postupně vložili do té doby neteční místní funkcionáři hnutí ANO (o některých bude ještě řeč) a začali tvrdě prosazovat svůj hlavní záměr: za každou cenu udržet určité lidi na volitelných místech -  jak na Jihu, tak v jiných obvodech, ostravský magistrát nevyjímaje.

Koval, Král a pomalu se probouzející místní funkcionáři hnutí ANO - to byly další velmi varovné signály, které stále jasněji naznačovaly, že s blížícími se komunálními volbami v ostravském hnutí ANO nebude líp, ale bude možná hůř. Mnohem hůř. A nakonec bylo.

Pokračování příště…