Třešnička na podezřele upečeném dortu hejtmana Nováka

Zpráva z tisku dne 13.6.2007: "Dopravní spojení letiště Mošnov s okolními městy je nedostatečné. Doprava na letiště je v současné době zajišťována autobusovou linkou. Komu to nestačí, může si vzít taxík. Dopravní spojení mošnovského letiště by mělo vylepšit nové železniční spojení se Studénkou. Na letišti by měly být v budoucnu dvě zastávky - u průmyslové zóny, která bude především sloužit pro dopravu zaměstnanců firem v průmyslové zóně, druhá poblíž odbavovací haly pro cestující. Výstavba nové trati přijde asi na půl miliardy korun. Další peníze pak půjdou do stavby přestupního terminálu pro cestující u odbavovací haly. Železniční napojení by mělo být dlouhé tři kilometry. Už v roce 2010 by se na letiště vlakem mělo dostat až 2900 lidí denně, v roce 2020 pak až 5700 cestujících denně".

Dynamický rozvoj regionálních konkurentů (Katovice – 2,5 milionu cestujících, Brno – 557 tisíc cestujících v roce 2011) v uplynulých pěti letech v podstatě zcela eliminoval mošnovské letiště pokud jde o zavádění pravidelných leteckých spojení (tzv.low-cost leteckých společností). Jen pro upřesnění - v minulém roce využilo mošnovského letiště 274 000 cestujících (tedy cca 750 cestujících denně). Pravidelné letecké spojení - Ostrava-Praha (2x denně) a Ostrava-Vídeň (1x denně). Fakta na hony vzdálená optimistické vizi z roku 2007. Taková je prostě realita konce roku 2012.

V této chvíli není primárně důležité, kde se stala v minulosti chyba. Kdo, kdy a co v rozvoji letiště zanedbal. Zcela nepochybná je pouze skutečnost, že kraj jako vlastník letiště od roku 2004, naprosto selhal. V uplynulých 8 letech jasně prokázal, že nemá vlastní vizi o dalším rozvoji letiště a tento smutný fakt zakrývá dalším nekoncepčním pumpováním stamiliónů korun z veřejných zdrojů do evidentně ekonomicky pochybných projektů. Vytrvalý a stupňující se tlak nového hejtmana s podporou zastupitelstva (bohužel včetně tzv. opozice) k vybudování železničního spojení na v podstatě sezónní letiště vzbuzuje značné pochybnosti, zejména v kontextu současného neradostného, korupcí prolezlého dění v naší společnosti.

Velmi výmluvná je následující osobní zkušenost. V uplynulých měsících jsem oslovil téměř všechny zastupitele Moravskoslezského kraje s jednoduchou otázkou, jaký je jejich pohled na věc a jak hlasovali při schvalování tohoto projektu. Velká většina zastupitelů nepovažovala za nutné jakkoliv odpovědět na slušně formulovaný dotaz ani po opakované urgenci. Několik zastupitelů se sice pokusilo zareagovat, nicméně jednalo se o tragikomické pokusy plné falešných frází o patriotismu zastupitelů, multimodálních logistických centrech, významném dopravním uzlu v regionu a podobných nesmyslných pseudoragumentů, které pouze prohloubily už  tak značné pochybnosti o smysluplnosti projektu. Nezazněl ani jeden skutečně pádný argument, respektující aktuální reálný stav. Náznak seriózní a věcné odpovědi (paradoxně do značné míry potvrzující vážné pochybnosti o projektu), jsem obdržel od 3 zastupitelů (z celkového počtu 65). Shodou okolností od zastupitelů, kteří se do nového zastupitelstva už nedostali (nevím, zda z jejich vůle nebo z vůle sekretariátů jejich "mateřských" stran). V každém případě smutným faktem zůstává, že VŠECH 65 tehdejších zastupitelů hlasovalo pro takto pochybný projekt. Nikdo nebyl proti, nikdo se nezdržel hlasování. Skutečně obdivuhodná jednota.

Z posledních mediálních vyjádření nového hejtmana Nováka však vyplývá, že si někteří krajští politici možná začínají uvědomovat slabá místa a nemalá rizika dosavadní argumentace. Možná i proto došlo ke změně rétoriky a hejtman se snaží veřejnost přesvědčit o tom, že v této chvíli hlavním důvodem pro investici je další rozvoj průmyslové zóny v těsné blízkosti mošnovského letiště. Tedy původní nosná myšlenka železničního napojení letiště (na kterou získal kraj dotaci z EU) se tak dostává do role pouhé tzv. třešničky na dortu. Opět žádné pádné argumenty o potřebnosti a ekonomické efektivitě celé investice. Pokud jde o průmyslovou zónu, vyvstává celá řada otázek, zpochybňující smysluplnost železničního napojení. Například s jakým vytížením železnice se počítá pro zmiňovanou průmyslovou zónu s respektováním existující (už tak předražené) dálnice v bezprostřední blízkosti? Jak je zohledněna struktura zaměření výroby v průmyslové zóně? Budou skutečně tyto firmy efektivně využívat železnici v době, kdy dodávají většinou ne příliš velké, či extrémně těžké výrobky do blízké automobilky? S ohledem na důsledně ekonomický požadavek logistiky těchto firem si lze jen těžko představit, že tyto firmy budou řešit svoje dodávky těžkopádně prostřednictvím železniční vlečky.  Je velmi smutné a varující zároveň, že tyto otázky hejtmana ani zastupitelstvo pravděpodobně nijak netrápí. Výběrové řízení na realizaci projektu je v plném proudu a vítězná firma Eurovia (ano, přesně s touto společností řeší stát dlouhodobě a neúspěšně reklamaci nedávno vybudovaného úseku dálnice D1 - http://ostrava.idnes.cz/zaruka-za-vadnou-dalnici-za-par-dni-vyprsi-fiz-/ostrava-zpravy.aspx?c=A121120_1856143_ostrava-zpravy_ama) potřebuje další tučnou státní zakázku. Do mysli se nutně vkrádá otázka, co je skutečným důvodem tak vehementního prosazování zcela pochybného projektu.

Nemám nic proti železniční dopravě a chápu, že často musí být tento typ dopravy dotován. Vadí mi ale nepromyšlené kroky lidí, kteří nenesou absolutně žádnou hmotnou, ani politickou odpovědnost za svoje ničím nepodložené rozhodnutí pumpovat do podobných projektů stamilióny korun z veřejných zdrojů. Argument, že se přece jedná z velké části o dotace EU v žádném případě neobstojí. Kraj se totiž vystavuje nemalému riziku, že nakonec tato dotace nebude uznána a proplacena z důvodu neoprávněného čerpání finančních prostředků. Na jedné straně všichni zcela oprávněně kritizujeme bezúčelné vyhazování peněz formou dotací na kdejaký nesmysl. Máme snad boj proti této nepochybně nepřijatelné praxi chápat tak, že budeme tolerovat stejně podivné a nedostatečně ekonomicky podložené projekty? Podobných příkladů máme v naši zemí více než dost. V době, kdy se musí žáci středních škol skládat na vymalování svých tříd, kdy chybí peníze ve zdravotnictví, v sociální sféře a v podstatě všude, nelze mlčky dále přehlížet takto nedostatečně ekonomicky podložené investice.