Koronavirová hrozba nebo šance na pozitivní změnu ve společnosti?

Blížícímu se konci prvního pololetí letošního roku jednoznačně dominovala koronavirová epidemie, která zasáhla do života nás všech. Hodnocení negativních dopadů zcela zastiňují možná pozitiva do budoucnosti.

A nejde jen o poznatek firem, které v rámci karanténních opatření přišly na to, že to v některých případech jde i jinak než se každé ráno scházet v kancelářích a trávit v ní osm hodin denně. Ukazuje se, že koronavirová hrozba nabízí šanci odpoutat se od paradigmat, vycházejících z nevolnictví a naopak dívat se optimisticky dopředu.

Třeba v oblasti našeho zdraví. Není pochyb o tom, že tzv. „vypnutí ekonomiky“ může vyvolat obrovské potíže v zajištění lékařské péče.  V ČR trpí cukrovkou skoro milion lidí. Diabetes se dá léčit, ale i tak zůstává stěžejní prevence a přístup každého člověka ke svému zdraví. U mnoha z nich diabetes provázejí i další onemocnění (zejména srdce a cév). Vysoké jsou i náklady na léčbu. Ty ročně vezmou z částky odvedené na veřejném zdravotním pojištění přibližně 50 miliard korun. Nadváhou či dokonce obezitou trpí obezitou a nadváhou trpí 55 % české dospělé populace. Podle dostupných zdrojů (třeba tady) dosahují náklady související s léčbou obezity až 10 % celkových výdajů na zdravotnictví, což ročně představuje 30 miliard ročně.

Jak to všechno ale souvisí s případnou šancí na pozitivní změnu? Molekulární biolog Joshua Lederberg, nositel Nobelovy ceny předkládá zajímavou inspiraci následujícím sdělením: „Žijeme ve světě mikrobů, kteří se neustále vyvíjejí, a je jich obrovské množství. Lidstvo čelí právě tomuto extrému jejich neuvěřitelné přizpůsobivosti a nekonečnému počtu. Lidé mají jen dvě výhody, aby se s tím vypořádali. Inteligenci a schopnost spolupracovat. Pokud se ovšem rozhodnou je použít.“

Jinými slovy jde o to, že bychom třeba měli začít více přemýšlet o našem stravování a celkově životním stylu. To se samozřejmé prolíná do věcí veřejných. Ne v tom smyslu, že by nám měli politici vytvářením nových zákonů radit, co a kolik toho máme jíst. Můžeme a měli bychom ale od našich politiků vyžadovat, aby nastavovali pravidla hry v oblasti zemědělství, potravinářství a zdravotnictví v zájmu nás všech a nikoliv v zájmu ekonomicky silných lobbistických společností.

Takový přístup ale vyžaduje skutečné osobnosti, které chtějí v politice udělat něco dobrého pro celou společnost a zejména pro další generace. Tento scénář se může jevit v současné době, kdy v nejvyšších patrech politiky naší země působí jedinci, libující si v ostudném střetu zájmu, sebestřednosti a neschopnosti přiznat chybu, jako čirá utopie.

Případné další a neřku-li opakované „vypnutí ekonomiky“ ale může tento stav velmi rychle paradoxně změnit k lepšímu.